Boj s rakovinou
Novodobý hon na čarodějnice - Kauza MUDr. Jurkovič
29. 4. 2008
NOVODOBÝ HON NA ČARODEJNICE
Z oficiálnej žaloby, ktorú podal na Mezinárodnom súdnom dvore v Haagu MUDr. Mathias Rath a ostatní:
„V 20. storočí vybudovaný farmaceutický priemysel bol organizovaný s cieľom dosiahnuť kontrolu systému zdravotnej starostlivosti systematickým nahrádzaním prírodných nepatentovaných terapií patentovateľnými, a preto výnosnými syntetickými liekmi. Trhom pre farmaceutický priemysel je ľudské telo a návratnosť jeho investícií závisí od rozširovania a predlžovania telesných chorôb. Nepriateľom tejto stratégie je účinná prevencia a liečba, t.j. likvidácia niektorej choroby, lebo významne zužuje alebo celkom eliminuje dopyt po farmaceutických drogách. Aby mohli páchať tieto zločiny, využívajú farmaceutické korporácie labyrint plný vykonávateľov a spoluvinníkov vo vede, v medicíne, médiách, v politike.“
Symptomatická `liečba`
Vyzerá to teda tak – a prax tomu nasvedčuje – že hlavným cieľom tzv. modernej medicíny nie je choroby odstraňovať, ale iba simulovať liečenie potieraním príznakov ochorenia. Eufemistický názov pre toto konanie je `symptomatická liečba`. V praxi to znamená, že človek dostane `liek` na svoj aktuálny problém (bolesť, alergický prejav, hnisanie...), ktorý zmierni alebo potlačí nepríjemný pocit prípadne príznak, vďaka čomu v pacientovi vzniká dojem „vyliečenia“. Keďže nebola odstránená príčina ochorenia, ťažkosti sa skôr či neskôr vrátia, a to v zhoršenej podobe. Samotný názov `symptomatická liečba` je zavádzajúci, pretože nejde o liečbu, ale iba o potlačenie príznakov – syptómov ochorenia.
ONKOLOGICKÉ OCHORENIA, RAKOVINA
Rakovina bola ešte donedávna považovaná za rozsudok smrti. Nedávne pokroky v prirodzenej bunkovej medicíne však tento názor podstatne zmenily. Dnes je už zrejmé, že aj v prípade tejto choroby bol lekársky výskum nepantetovateľných terapií vedomo zanedbávaný a obvinenými vylúčený v prospech neúčinných drôg, ktoré umožnili epidémii rakoviny - jedného z najlukratívnejších obchodov - pokračovať.
Spôsoby liečby
Škótsky embryológ dr. John Beard, profesor Edinburghskej univerzity, ešte v 19. storočí objavil základ toho, čo my dnes nazývame „kmeňovými bunkami“... a experimentovaním objavil pozitívnu funkciu pankreasu a enzýmu trypsín pri liečbe rakoviny. Tento enzým je schopný úplne vyliečiť rakovinu: bez stopy odstrániť rakovinové bunky a nádory. Lenže mocní muži „Koruny“, ktorí stáli na čele inštitúcií v Európe a v Amerike, zlomyseľne napádali Bearda a všetkých tých, čo pozitívne hodnotili jeho výskum.
Sily dogmatického establišmentu úmyselne, neférovo a nepoctivo zničili Beardovu liečbu enzýmami. A tá istá zlovestná arogancia zničila v posledných dvoch storočiach aj iné opodstatnené alternatívne spôsoby liečby rakoviny... Kult smrti, Tom Valentine, (http://www.prop.sk/kult_smrti.htm)
Zdroj: Na prahu nové medicíny, WM magazín, Jiří Wojnar,
http://www.mwm.cz/index1.php?make=rubrika&idr=63&pjmeno=&p1=&kredit=&list=3
MUDr. Kamil JURKOVIČ - Blokovanie Metabolizmu Nádoru (BMN)
Zhubný nádor je tkanivový systém, v ktorom prebiehajú extrémne vysoké metabolické procesy, preto má samotný nádor niekoľkonásobne vyššie nároky na zásobovanie kyslíkom a živinami ako okolité orgány. Aby mohli byť tieto enormné potreby nádorového tkaniva uspokojené, musí sa nádor pasovať na úroveň najdôležitejšieho orgánu v organizme, a tak v ňom získať dominantné postavenie v procese zásobovania živinami a kyslíkom. Samozrejme - na úkor ostatných orgánov. Aby dosiahol zhubný nádor privilegované postavenie, produkuje látky, prostredníctvom ktorých nadviaže spojenie so štítnou žľazou (štítna žľaza = regulátor metabolizmu v organizme), čim si prednostne zabezpečí živiny a kyslík pre svoj nekontrolovateľný rast. Aby získal aj potrebné nadmerné množstvo žívín, súčasne stimuluje štítnu žľazu k zvýšenej činnosti.
Aby bol podstatne obmedzený metabolizmus zhubného nádoru, MUDr. Jurkovič stlmil činnosť štítnej žľazy tyreostatikom (liek blokujúci činnosť štítnej žľazy). Obmedzením prisunu živín a kyslíka potrebných pre nekontrolovateľný rast nádoru spôsobuje postupnú resorbciu nádorového ložiska kdekoľvek v organizme. Správnosť tohto princípu dokazuje skutočnosť, že blokovať štítnu žľazu môžeme iba vtedy, ak je jej činnosť niekoľkonásobne zvýšená vplyvom onkogénneho ochorenia. Ak by sme však blokovali činnosť štítnej žľazy pacientovi bez zhubného ochorenia, štítna žľaza by reagovala ako štítna žľaza nezaťažená onkogénnym ochorením (t j., že v krátkom čase by reagovala zväčšením svojho objemu a počínajúcim myxedémom). To platí i pri už vyliečenom nádore, pretože kým je v organizme prítomný zhubný nádor, môžeme aplikovať pacientovi tyreostatikum i niekoľko rokov (napr. 6 rokov pri pac. V. A.) bezo zmien, či poškodenia štítnej žľazy. Táto reaguje miernym zväčšením až vtedy, keď sa nádor v dôsledku aplikácie BMN zmení na nezhubný alebo sa úplne resorbuje. Po skončení blokády tyreostatikom sa štítna žľaza upraví na normu, čo dokazujú jej vyšetrenia po ukončení liečby ako aj následné vyšetrenia vykonané v priebehu nasledujúcich rokov.
Aby mohol zhubný nádor ľahšie získať dominantné postavenie v organizme, pôsobí ešte pred prepuknutím ako aj počas onkologického ochorenia určitými mechanizmami na životne dôležité orgány, kostnú dreň a imunitný systém. Narušenie funkcií orgánov (napr. útlm krvotvorby) a oslabenie obranyschopnosti sú podmienkou jeho deštrukčnej činnosti. Preto súčasťou liečebného postupu je i maximálne zvýšenie obranyschopnosti organizmu a odstraňovanie všetkých sprievodných javov vzniknutých vplyvom onkogénneho ochorenia.
Týmto spôsobom dosahuje MUDr. Jurkovič vynikajúce liečebné výsledky, ktoré znamenajú cca 80% vyliečených a cca 15% výrazne zlepšených pacientov!
Oficiálna štatistika liečby onkologických ochorení hovorí o 20%-nej úspešnosti liečby, ale s podmienkou, že choroba je včas zistená. MUDr. Jurkovič vynikajúce výsledky nedosahuje s pacientami, ktorí k nemu prišli „včas“, ale predovšetkým s pacientami, ktorých štandardní onkológovia uzatvorili ako ďalej neliečiteľných...
Lekári, ktorí liečia (nielen rakovinu) sú nežiaduci?
Každý, kto sa pokúsil nejakým spôsobom úspešne liečiť ľudí s rakovinou, dostal so do sporu s dobre organizovanou medzinárodnou klikou. Namiesto ocenenia za vysoko humánnu prácu dostalo sa im zosmiešňovania a prenasledovania.
V prípade Gastona Naessensa jeho odporcovia zneužili prípad úmrtia ženy, která se k nemu v beznádejnom stave uchýlila potom, keď podstúpila operáciu, ožiarovanie a jej imunitný systém byl celkom zničený cytostatikami.
Najnovší príklad tohto 150 rokov trvajúceho stavu, MUDr. Kamil Jurkovič, je namiesto poďakovania vláčený po súdoch za prípad, v ktorom zomrela žena, ktorá sa k nemu uchýlila potom, čo vedomo odmietla chemoterapiu, rádioterapiu a chirurgický zákrok.
Petícia za overenie lacného a účinného liečebného postupu do praxe
V súčasnosti prebieha na Slovensku petičná akcia za oficiálne overenie účinnosti liečebného postupu MUDr. Jurkoviča. Všetky informácie sú dostupné na internetovej stránke www.jurkovic.sk aj s podrobne dokumentovaným postupom so snahou o diskreditáciu osoby, používaných liečiv a liečebného postupu MUDr. Jurkoviča.
Je v záujme nás všetkých vyvinúť tlak na naše vlády, aby sa nám dostala lacná a účinná liečba tejto smrteľnej choroby.
„Spolčení lekári dokázali zablokovať prístup k novým spôsobom liečenia oveľa lepšie, ako ktorákoľvek iná skupina.“ / Prezident Jim Carter
Sú niektorí lekári súčasťou organizovaného kšeftovania s chorobami?
Nasledujúce řádky obsahují výňatky z oficiální žaloby, již podal u Mezinárodního soudního dvora v Haagu MUDr. Mathias Rath a ostatní. Obsáhlé podání obviňuje světové farmaceutické korporace a vedoucí světové politiky ze zločinného spolčení, genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Úplný text v angličtině je k dispozici na internetu ( http://www.laleva.cc/The_Hague/hague_complaint.pdf).
dr. Rath ( http://www4.dr-rath-foundation.org/
THE_FOUNDATION/About_Dr_Matthias_Rath/dr_rath.htm ) v úvodnom resumé žaloby píše:
Táto žaloba prináša pred Medzinárodný súdny dvor (ICC) tie najväčšie zločiny, ktoré kedy boli spáchané v dejinách ľudstva. Žalovaní sú obviňovaní zo zraňovania a smrti miliónov ľidí kvôli „obchodu s chorobami“, z vojnových zločinov a ďalších zločinov proti ľudskosti. Všetky tieto zločiny spadajú pod jurisdikciu Medzinárodného trestného súdu. Obžalovaní vedia, že budú za tieto zločiny volaní na zodpovednosť, a preto spustili globálnu kampaň na podkopanie autority ICC za účelom vyhnúť sa medzinárodnému právu a pokračovať vo svojich zločinoch na škodu celého ľudstva. Z tohto dôvodu musí byť táto žaloba podaná ICC považovaná za krajne naliehavú. Každá fyzická osoba a každá vláda je týmto vyzvaná zúčastniť sa na tejto žalobe s cieľom raz a navždy skoncovať s týmito zločinmi.
Výber z prvej dôkazovej časti žaloby: 1.1.5. Rakovina
Rakovina bola ešte donedávna považovaná za rozsudok smrti. Nedávne pokroky v prirodzenej bunkovej medicíne tento názor podstatne zmenily. Dnes je už zrejmé, že aj v prípade tejto choroby bol lekársky výskum nepantetovateľných terapií vedomo zanedbávaný a obvinenými vylúčený v prospech neúčinných drôg, ktoré umožnili epidémii rakoviny - jedného z najlukratívnejších obchodov - pokračovať. Kvôli mimoriadnemu rozsahu a dopadu týchto zločinov, spáchaných obvinenými v súvislosti s epidémiou rakoviny, predkladáme viac podrobností.
Skutočnosť, že sa všetky typy rakoviny rozširujú v tele rovnakým spôsobom: využitím tráviacich enzýmov - kolagénov (collagenázy, metalloproteinázy), je vedecký fakt. Tieto enzýmy je možné blokovať, a tým zabrániť rozširovaniu rakovinových buniek za použitia prirodzenej aminokyseliny, lysínu, a to najmä spoločne s iným, takisto nepatentovateľným stopovým prvkom. Na tento liečebný postup reagujú všetky druhy doteraz študovanej rakoviny, vrátane rakoviny prsníkov, prostaty, karcinómov, rakoviny pľúc, kože, fibroblastómov, synoviálnej rakoviny a všetkých ďalších foriem nádorov.
Jediným dôvodom, prečo nebol tento zásadný objav v medicíne ďalej skúmaný a celosvetovo využitý pre liečenie pacientov postihnutých rakovinov je to, že tieto substancie nie sú patentovateľné, a preto predstavujú iba nízke obchodné zisky. Oveľa dôležitejšie je, že akékoľvek efektívne potierenie ľubovoľného ochorenia nakoniec povedie k jeho eliminácii - a tým aj k zániku monohotriliónového dolárového trhu s farmaceutickými drogami.
Farmaceutické drogy predávané pacientom trpiacim na rakovinu sú obzvlášť podvodné a zlovoľné. Pod zámienkou ošetrovania rakoviny sú pacientom pod krycím názvom "chemoterapia" aplikované toxické substancie, vrátane derivátov bojovej chemickej látky - Yperitu. Skutočnosť, že tieto toxické zmesy zničia tiež milióny zdravých telesných buniek je vedomo zamlčovaná.
Pri poznaní tejto skutočnosti boli vedomo vzaté do úvahy nasledujúce dôsledky: rakovina v prvom rade ostane celosvetovou epidémiou poskytujúcou základňu pre obchod vynášajúci trilióny dolárov. Po druhé, sústavná aplikácia toxických prostriedkov formou chemoterapie vyvoláva rakovinou trpiacim pacientom epidémiu ďalších nových chorôb.
V dôsledku tejto stratégie je produkcia farmaceutických drôg pre ošetrovanie nebezpečných vedľajších účinkov chemoterapie - vrátane infekcií, zápalov, krvácania, zlyhania rôznych orgánov atď. ešte lukratívnejšia, ako samotný obchod s chemoterapeutikami. Obvinení aplikujú organizovaný podvodný postup na škodu stámiliónov rakovinou trpiacich pacientov s jediným úmyslom: finančne sa obohatiť...
Tvrdenia dr. Ratha uvedené v žalobe potvrdzuje oficiálna „učebnica“ pre lekárov...
Nasledujúce informácie sú vybraté z knihy „Vnitřní lékařství“, autor: Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. Vydalo nakladateľstvo GALEN, rok 1999, 1. vydanie, Časť: Klinická onkologie, strany 43 až 48
4.5. Nežádoucí účinky protinádorové léčby
Každá léčebná metoda může pro nemocného představovat i určité riziko v podobě nežádoucích účinků. V léčbě nádorových onemocnění jsou však nežádoucí účinky velmi časté, bez ohledu na to, která ze základních metod protinádorové léčby byla použita.
Po chirurgické léčbě, zejména po radikálních výkonech s kurativním záměrem, jsou časté různé anatomické defekty nebo funkční poruchy. Rozsáhlé mutilace (amputace prsu, amputace končetiny, kolostomie) kladou mimořádné nároky na psychickou a psychosociální adaptaci pacienta. Zajištění dokonalé protézy je jen dílčím řešením celého problému a zpravidla se neobejdeme bez pomoci psychologa či psychiatra. Většina těchto změn doléhá na nemocného bezprostředně po operaci. Důsledky operace se však mohou projevit i s určitou latencí, jako např. bolestivé otoky horní končetiny po exenteraci axily při radikální operaci karcinomu prsu. Jejich léčba je značně svízelná. Doporučují se masáže, jsou zprávy též o příznivém účinku enzymové terapie.
Po radioterapii vidíme dnes díky moderní technice méně nežádoucích účinků, než tomu bylo v době rtg ozařování. Rozeznáváme nežádoucí účinky systémové (útlum krvetvorby) a lokální, z hlediska časového faktoru dělíme nežádoucí účinky na časné a pozdní. Z časných reakcí jsou nejčastější reakce na kůži, kde se objeví zvýšená suchost a erytém, který může přejít do pigmentace, dochází k epilaci a poruše funkce mazových a potních žláz. Deskvamace kůže s tvorbou puchýřů je dnes už vzácností, stejně jako radiační vřed. Erytém můžeme zklidnit heřmánkovými obklady, jinak je základním profylaktickým a léčebným opatřením promazávání kůže Infadolanem, olivovým olejem ap. Postradiační změny na sliznicích mohou mít různou symptomatologii, podle lokalizace ozáření. V oblasti hlavy a krku je to suchost v ústech, porucha polykání, po radioterapii zasahující tenké střevo se může objevit meteorismus, průjmy a bolesti. Léčení je pouze symptomatické. Z pozdních reakcí lze uvést postradiační orgánové změny (mediastinitidu, pneumonitidu, nefritidu), při jejichž léčbě mohou být užitečné glukokortikoidy, dále postradiační kataraktu, sterilitu a riziko vzniku druhotných malignit.
Po chemoterapii jsou nežádoucí účinky pravidlem. Vyplývá to z povahy cytostatik, jako neselektivních inhibitorů buněčné proliferace. Právě nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky chemoterapie jsou vázány na cytotoxický účinek chemoterapie v normálních proliferujících tkáních (kostní dřeň, epitel trávicího ústrojí, buňky vlasového folikulu, zárodečné buňky pohlavní). Výskyt jiných nežádoucích účinků souvisí s chemickou strukturou určitého cytostatika a se zvláštnostmi jeho mechanismů účinku, distribuce, metabolismu nebo vylučování. Přehled nejdůležitějších nežádoucích účinků chemoterapie podává tab. 4.5. Vzhledem k mimořádné závažnosti nežádoucích účinků chemoterapie a náročným způsobům jejich léčby věnujeme této problematice samostatnou kapitolu.
4.6. Nejzávažnější nežádoucí účinky cytostatik a jejich léčba
4.6.1. Poškození krvetvorby
Pravidelný výskyt různého stupně poškození krvetvorby při léčbě cytostatiky vyplývá z vysoké proliferační aktivity krvetvorné tkáně. Poškození krvetvorby se zpravidla posuzuje podle úbytku počtu krevních elementů v obvodové krvi. To však poskytuje jen hrubou orientaci. K přesnějšímu posouzení stupně poškození je nutné hodnotit stav krvetvorby na základě komplexního hematologického vyšetření včetně morfologického nálezu v kostní dřeni. Účinná protinádorová chemoterapie postihuje pravidelně krvetvorbu jako celek. Přesto se však poškození krvetvorby může manifestovat převážně v některé z krvetvorných řad. Zpravidla se nejdříve objeví pokles granulocytů, později pokles trombocytů, kdežto erytroidní řada bývá nejodolnější a anémie tedy nejméně častá.
Terapie granulocytopenie bývá nejnaléhavější. Dospělý organismus potřebuje denně průměrně 1011 granulocytů, které krvetvorná tkáň poškozená chemoterapií není schopna dodat. Donedávna byly naše možnosti značně omezené. Kromě substituce leukocytárními koncentráty, která byla vázána na technické možnosti pracoviště a přinášela různá rizika (imunizace příjemce, riziko přenosu cytomegalové infekce), se doporučovaly glukokortikoidy (prednizon 50 až 100 mg denně) nebo lithium carbonicum (2x 500 mg denně po dobu 1-2 týdnů).
Situaci pronikavě změnil objev hemopoetických růstových faktorů. Tyto faktory, jejichž přehled je v tab. 4.6. jsou cytokiny odpovědné za sebeobnovu a diferenciaci hematopoetických buněk. K léčbě granulocytopenie se používá hlavně G-CSF a GM-CSF. Tyto faktory stimulují progenitorové buňky granulocytární řady a indukují jejich diferenciaci a vyzrávání. Ovlivňují též funkce efektorových buněk, zejména chemotaxi a fagocytózu. G-CSF působí též rychlejší výdej neutrofilů do periférie. Podávají se subkutánně, první dávka se nemá aplikovat dříve než za 24 hodin po skončení cytostatické léčby.
Terapie trombocytopenie je zatím problémem. Hematopoetický faktor stimulující destičkovou řadu (trombopoetin) není zatím komerčně dostupný a rovněž aplikace některých cytokinů zvyšujících počet destiček (IL-6, IL-11) je spíše experimentálním přístupem. Proto je dodnes hlavním léčebným opatřením substituce destičkovými koncentráty. Doplňkový význam má podání glukokortikoidů.
Terapie anémie rovněž spočívá především v substituční léčbě. Z farmakologických prostředků stojí na prvním místě androgeny, v některých případech může být užitečný vitamín B6. Léčba erytropoeti-nem může být u nemocných se zhoubnými nádory účinná, ale má své přesně vymezené indikace.
4.6.2. Gastrointestinální toxicita
Mezi pravidelné nežádoucí účinky chemoterapie patří i poruchy trávicího ústrojí. Manifestují se různými klinickými příznaky, což souvisí s jejich různou patogenezí. Inhibice proliferace buněk epitelu může postihnout kterýkoli úsek trávicí trubice a vede ke snížené rychlosti obměny buněk. Nejčastějším klinickým projevem této poruchy je mukozitida se sklonem ke vzniku ulcerací. Protektivní funkce epitelu je oslabena, což při současné imunosupresi přinaší riziko invaze infekce. V oblasti dutiny ústní může být ulcerózní stomatitida komplikována i xerostomií, jež vzniká účinkem cytostatik na slinné žlázy. V tenkém střevě může porucha plynulé obnovy funkčně diferencovaných epitelií působit malabsorpci. V extrémním případě může chemoterapie způsobit až exfoliaci sliznic a hemoragické průjmy. V tomto případě jde o fatální projev toxicity. Funkční poruchy se projevují zejména poruchami střevní pasáže. Zvláštním případem je zácpa až paralytický ileus po vinkristinu. Nevolnost a zvracení patří k nejčastějším nežádoucím účinkům protinádorové chemoterapie, neboť mnohá cytostatika působí uvolnění serotoninu z chromafinních buněk trávicícho ústrojí, popřípadě přímo v area postrema v CNS. Serotonin a některé další humorální působky (neurotransmitery) jsou pak odpovědné za stimulaci tzv. chemorecepční spouštěcí oblasti a centra pro zvracení.
Terapie gastrointestinální toxicity je většinou symptomatická. Mukozitida a slizniční nekrózy v dutině ústní vyžadují úzkostlivé dodržování hygieny, výplachy horkým fyziologickým roztokem, vytírání borglycerinem. Z dezinfekčních prostředků lze použít Stopangin, obsahující jak lokální anestetikum (tetrakain), tak antibakteriální prostředek (hexetidin). Při xerostomii můžeme předepsat žvýkačku s pilokarpinem nebo pilokarpinový přípravek Salagen. Při průjmech je nutné pamatovat na úhradu tekutin a elektrolytů. Tam, kde lze předpokládat slizniční defekty, se vyplatí profylaktická léčba širokospektrými neresorbovatelnými antibiotiky. Paralytický ileus po vinkristinu vyžaduje okamžité vynechání léku, užitečná mohou být salinická projímadla, popřípadě cisaprid (Prepulsid) nebo neostigmin (Syntostigmin).
Terapie nevolnosti a zvracení představovala do nedávná pro pestrost patogenetických mechanismů svízelný terapeutický problém. Zásadní obrat přineslo až zavedení inhibitorů receptorů 5-HT3. Tyto inhibitory, zvané »setrony« (ondansetron, granisetron, tropisetron, dolasetron), působí inhibici receptorů pro serotonin (5-HT3 receptory) jak v trávicím ústrojí (blokáda aferentních emetogenních podnětů vedených n. vagus), tak v CNS (inhibice vzruchů z chemorecepční oblasti). Mají velmi silný antiemetický účinek, ale pro značně vysokou cenu se vyhrazují pouze po aplikaci silně emetogenních cytostatik (cisplatina, DTIC).
Pro terapii mírné nevolnosti při konvenční chemoterapii zpravidla postačí podání antagonistů dopaminových receptorů, jako je metoklopramid (Cerucal, Degan, Paspertin) nebo alizaprid (Plitican), popřípadě v kombinaci s glukokortikoidy.
4.6.3. Poškození kůže a kožních adnex
Toxický účinek chemoterapie se sice nejčastěji manifestuje na kožních adnexech, může se však projevit i v kůži samotné. Je to např. změna pigmentace (po busulfanu, po BCNU nebo po bleomycinu). Fo-likulitida (akné) je častým průvodním příznakem léčby prednizonem nebo aktinomycinem D. Celulitida nebo kožní nekróza jsou časté po úniku cytostatika mimo žílu. Z kožních adnex jsou nejčastěji léčbou poškozeny vlasové folikuly. Vzniklá alopecieje většinou reverzibilní a po skončené chemoterapii vlasová pokrývka doroste.
Terapie kožního poškození vyžaduje konzultaci s dermatologem. Při náhodné extravazaci je vhodné vstříknout do postiženého místa fyziologický roztok (sníží se koncentrace extravazátu), aplikovat 1% hydrokortizon a přiložit studený obklad nebo vak s ledem. Alopecii není nutné léčit. Všechny dosud zkoušené metody (podchlazení, komprese vlasaté části hlavy, vitamíny, Panthenol) se ukázaly jako neúčinné.
4.6.4. Poškození plic
Pneumotoxicita byla popsána po nejrůznějších cytostaticích. Změny, které v plicích po chemoterapii nastávají, bývají někdy souhrnně označovány jako »cytostatická plíce«. Diagnostika těchto změn může být obtížná, neboť změny v plicním parenchymu mohou souviset se základním onemocněním nebo s komplikující infekcí. Morfologický substrát cytostatické plíce může být rozmanitý. Nejzávažnější je intersticiální plicní fibróza po bleomycinu nebo BCNU. Její vznik závisí na celkové kumulativní dávce cytostatika a přisuzuje se peroxidaci lipidů působené cytostatikem, destrukci pneumocytů typu I a fibrinózní exsudaci do alveolu. Následná infiltrace granulocyty a plicními makrofágy, uvolňujícími elastázy, kolagenázy a myeloperoxidázy, působí stimulaci fibroblastů, vznik kolagenních depozit a fibrózy. Riziko vzniku fibrózy se zvyšuje předchozím (i následným) ozářením plic, inhalací čistého kyslíku a přibývá s věkem nemocného. Rozvoji klinických příznaků (suchý kašel, dusnost, tachypnoe) předchází postupné snižování difúzní plicní kapacity, jejíž stanovení může proto sloužit ke včasné diagnóze vznikající fibrózy. Do obrazu cytostatické plíce se zahrnují též intersticiální plicní infiltráty, které se popisují po léčbě metotrexátem, méně často po cyklofosfamidu. Jejich vznik je často provázen horečkou a nezávisí na celkové podané dávce.
Pneumonitida alergického typu může být vyvolána prokarbazinem, venookluzní choroba s plicní hypertenzí se může vyvinout po BCNU nebo po podání některých cytostatických kombinací (MOPP).
Terapie pneumotoxicity je velmi obtížná. Plicní fibróza po bleomycinu a po BCNU je zpravidla ireverzibilní a nelze ji léčebně ovlivnit. Při intersticiálních plicních infiltrátech mohou být užitečné glukokortikoidy. Při venookluzní chorobě je užitečným lékem pentoxifylin a malé dávky heparinu.
4.6.5. Poškození srdce
Poškození srdce se může příležitostně objevit po léčbě libovolným cytostatikem a projeví se nejčastěji pouze poruchou srdečního rytmu. Závažnější poruchy, které se manifestují vznikem cytostatické kardiomyopatie a vývojem městnavé srdeční slabosti, jsou nejčastější po cytostaticích působících interkalačním mechanismem (antracyklinová antibiotika, mitoxantron). Zmíněná cytostatika působí totiž vznik kyslíkových radikálů, které pak jsou odpovědné za poškození nejrůznějších intracelulárních struktur. Protože tkáň myokardu je chudá na antioxidační enzymy, které mohou působení kyslíkových radikálů eliminovat, projeví se jejich toxický účinek právě v myokardu. Kardiotoxický účinek anťracyklinů se může projevit již za několik hodin po aplikaci nejčastěji supraventrikulární tachykardií a změnami na EKG, nebo během dnů či týdnů jako toxická myokarditida, nebo se manifestuje až opožděně (měsíce i roky po léčbě) jako kardiomyopatie, často s městnavou srdeční slabostí. Riziko kardiotoxicity se zvyšuje s celkovou kumulativní dávkou antracyklinu. U adriamycinu se udává jako hraniční dávka 450-550 mg/m2. Vzhledem k riziku kardiotoxicity je nutné nemocné léčené antracykliny sledovat. Nestačí však pouze vyšetření EKG, doporučuje se echokardiografie s výpočtem ejekční frakce levé komory, popřípadě ventrikulografie a endomyokardiální biopsie.
Terapie kardiotoxicity je zaměřena především na vychytávání volných radikálů, kterým se přisuzuje kardiotoxické působení. N-acetylcystein nebo alfa-tokoferol jsou však málo účinné. S určitou nadějí je zaváděn dexrazoxan (Cardioxan), který dychtivě váže železo a blokuje reakce katalyzované železem, jež vedou ke vzniku kyslíkových radikálů. Profylaktická léčba dexrazoxanem by měla být obligátním doplňkem léčby antracykliny u dětí a rizikových nemocných (srdeční choroby, dřívější léčba antracykliny nebo kombinace chemoterapie s ozářením hrudníku).
4.6.6. Poškození ledvin a močového ústrojí
Poškození ledvin chemoterapií může být způsobeno nepřímo, jako důsledek hyperurikémie vyvolané cy-tostatickou léčbou nebo přímým účinkem některých cytostatik na ledviny. Nepřímé poškození ledvin hy-perurikémií (urátová nefropatie) vzniká při dezintegraci nádorové tkáně energickou chemoterapií (syndrom z akutní lýzy nádoru). Uvolní se značné množství nukleových kyselin, které jsou metabolizovány na kyselinu močovou. Ta pak může při vysoké plazmatické koncentraci precipitovat v kyselém prostředí distálních a sběrných kanálků a způsobit anurii. Přímé poškození ledvin cytostatikem může být způsobeno mechanicky (precipitace cytostatika, např. metotrexátu v ledvinných tubulech, s následnou anurii) nebo toxickým působením cytostatika na ledviny. Nefrotoxicky působí především cisplatina, streptozotocin, mitomycin C, méně často cyklofosfamid. Patologickým substrátem je zpravidla nekróza distálních tubulů nebo jejich atrofie. Intersticiální nefritidu a postupnou atrofii ledvin může vyvolat léčba deriváty nitrózomočoviny (CCNU), po mito-mycinu C byl popsán hemolyticko-uremický syndrom.
Toxické účinky chemoterapie se mohou projevit v močovém měchýři hemoragickou cystitidou po podání ifosfamidu, nebo po vysokých dávkách cyklofosfamidu.
Terapie a profylaxe nefrotoxicity a urotoxicity. Vzniku sekundární nefropatie se snažíme předejít dostatečným přívodem tekutin, udržováním alkalické reakce moči a podáváním alopurinolu (Milurit, minimálně 300 mg denně). Hyperhydratace má mimořádný význam i jako prevence přímého poškození ledvin nefrotoxickými cytostatiky. K profylaxi poškození urotelu při léčbě ifosfamidem a cyklofos-famidem používáme uroprotektiva. Nejrozšířenější je mesna (Uromitexan).
4.6.7. Méně časté projevy toxicity
Protinádorová chemoterapie může poškodit i jiné orgány, ale incidence těchto nežádoucích účinků bývá omezená. Neurotoxicita se popisuje po některých antimetabolitech (cerebelární syndromy po 5-fluorou-racilu), encefalopatie se pozoruje zejména při kombinaci chemoterapie s ozářením CNS. Periferní neuropatie jsou časté po vinca alkaloidech nebo po taxanech. Z očních příznaků je nejčastější katarakta po busulfanu, ototoxicita se připisuje cisplatině. Vzácné jsou též známky vaskulární toxicity (hypotenze, hypertenze, vaskulitidy, trombózy). Cytostatika mají též účinky mutagenní. Mutagenní účinky se mohou týkat pohlavních buněk nebo buněk somatických. Zatímco důsledky tzv. gametické mutace by se projevily až u potomstva, změny v genomu somatických buněk mohou být příčinou vzniku nového, neoplastického fenotypu buňky. Je tedy zřejmé, že s mutagenním účinkem úzce souvisí účinek kancerogenní. Důsledkem pak může být vznik sekundárních malignit, zejména po léčbě alkylačními látkami. Je třeba zmínit též účinky teratogenní, způsobené antiproliferačním účinkem cytostatik, která pronikla placentou. Kritické časové období pro poškození zárodku je od 17. do 90. dne nitroděložního vývoje. V časnějším období (blastogenezi) nejsou jednotlivé buňky ještě plně diferencovány. Při poškození tohoto nediferencovaného materiálu embryo zahyne a je resorbováno, nebo při malém poškození jsou nediferencované buňky nahrazeny novými a další vývoj je pak normální. Od 17. dne začíná tvorba somitů a důležité období organogeneze. Poškození zárodku v tomto období může způsobit nejvážnější malformace. Po ukončení 3. měsíce těhotenství je vývoj zřetelnějších malformací účinkem chemoterapie málo pravděpodobný, ale vznik drobnější malformace nelze zcela vyloučit.
Záver
Je pochopiteľné, že farmaceutické koncerny sa budú snažiť urobiť čokoľvek, aby si zabezpečili čo najväčšie zisky. O tom je obchod a podnikanie. Problémom je, že v tomto kšefte nie je žiadna etika a výsledkom sú mŕtvi ľudia. Samotné farmaceutické koncerny za to však neviňme – najväčšiu vinu majú tí, ktorí zastávajú vysoké pozície v spoločnosti na postoch, z ktorých rozhodujú o zdraví miliónov ľudí, ale namiesto zodpovednosti, ľudskosti a morálky ich riadi chamtivosť, sebectvo, neľudskosť vďaka čomu sa zmenili z lekárov na farmaceutických dílerov. Tieto pochybné `autority` nesú hlavnú zodpovednosť za to, že zneužívaním moci a vplyvu, ktoré majú k dispozícii, vytvorili a udržiavajú deštruktívny medicínsky monopol, ktorý v mene uzdravovania a služby verejnosti zabíja. To sú paradoxy...